Detektor kovu TesoroTovárna na zpracování lidských kostí
Přeměňovali starověcí lidé kostí svých příbuzných v pracovní nástroje?
Objev pochází z nové analýzy 5000 kostí nalezených ve starověkém městě Teotihuacan. Toto velké archeologické naleziště se nachází asi 48 km severovýchodně od Mexico City. „Stehenní kosti, holení kosti a lebky byly přeměněny na domácí potřeby krátce po smrti“, poznamenává vedoucí týmu Abigail Meza Peñaloza z Universidad Nacional Autónoma de México (UNAM).
„Obyvatelé používali různé kameny jako nože ke konečnému odstranění masa a svalů z kostí,“ říká Meza Peñaloza. „Těla musela být tak čerstvá jak jen to šlo, protože po smrti začínají být kosti příliš křehké,“ dodává.
Rebecca Storey, expertka na teotihuacanskou kulturu z univerzity v Hustonu říká, že výroba nádobí z lidských kostí patřila ke starověké kultuře.
„Oni se nijak zvlášť nebáli smrti,“ dodává Storey. „Pohřbívali svoje rodinné příslušníky pod nebo kolem domu a také volně manipulovali s jejich kostmi.“
 |
„Továrna na kosti“ používala výhradně ostatky dospělých
Teotihuacánská metropole v Mexiku, známá také jako Město Bohů, je jedno z největších starověkých městských center v Severní a Jižní Americe. Město vzkvétalo mezi lety 100 př. n. l. a 650 n. l.Hispánská kultura je známa svými lidskými a zvířecími oběťmi. Dokládají to kosti pochované v městských chrámech.
Nově analyzované kosti, které nalezli vědci z UNAM, pocházejí z okolí města Ventilla. Jsou datovány do období rozkvětu města mezi lety 200 a 400 n. l. Zaznamenáme na nich pouze stopy oddělení masa a to bez známek jakékoli rituální oběti. A co víc, kosti použité k výrobě artefaktů se zdají být z místních obyvatel, kteří byli tradičně pohřbíváni pod podlahami svých rodinných domů.
„Když jsem porovnávala kosti čelních dutin – kost tak výrazná a jedinečná, že slouží jako otisk prstu – použitých v artefaktech s těmi z pohřbených koster, tak byly identické,“ říká Meza Peñaloza.Tvary kostí se neshodovaly s kostrami obětovaných cizinců. To dokazuje, že kostěné artefakty byly vyrobeny z domorodého obyvatelstva.
Archeologové také objevili, že byly používány pouze kosti dospělých lidí v nejlepší kondici. Možná, protože kosti dětí byly příliš křehké a kosti starších lidí mohly trpět nemocemi jako osteoporóza.
„Dávali přednost kostem zdravých, dospělých lidí, kteří patrně zemřeli přirozeně. Průměrná délka života byla však krátká. Okolo třiceti let,“ říká Meza Peñaloza.
Udržuje umění příbuzné naživu?
Archeologové z UNAM zatím nevědí kdo pracoval v „továrně na kosti“ nebo co se stalo s odřezaným masem.
Meza Peñaloza upozorňuje, že prozatím není možné spojit kostěné artefakty s jednotlivými domácnostmi. Tým však plánuje udělat izotopovou analýzu a zjistit, kde lidé, jejichž kosti se staly nádobím, žili.
Analýzou prvků stroncia či kyslíku nalezených v zubech dospělých, je například možné zjistit, kde dotyčný pil vodu. Tak můžeme odhadnout, zda prožil většinu života v Teotihuacánu nebo přišel z pobřežních oblastí.
Tým Mezy Peñalozy doufá, že tyto objevy jim lépe pomohou pochopit symboliku používání kostí k výrobě domácích potřeb. „Řekněme, že pažní kost někoho, kdo byl dobrým krejčím, byla předělána v jehlu, aby se jeho umění udrželo naživu. Nebo, že někdo používá knoflík z babičky, aby si jí připomínal. Vše je možné, ale v součastné době se jedná jen o dohady.“
verze pro tiskPřidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na detektory-tesoro.cz uživatelský účet, zaregistrujte se. Registrace je bezplatná a k ničemu vás nezavazuje.
Cena s DPH: 2520 Kč
» 
já osobně si myslím,že ESII ... » 