Detektor kovu TesoroSamurajský meč: zbraň i umělecké dílo
V historii lidstva již bylo vyrobeno obrovské množství zbraní. Dopočítat se konkrétního počtu je zcela nemožné a nepomohlo by nám, ani kdybychom měli mozek jako Einstein. Jen málo z nich však fascinuje lidi jako samurajský meč…
Meč je považován za tak důležitou součást samurajova života, že ho doprovází od narození. Přináší se mu až ke „kolébce“. Když však přijde čas a samuraj se musí odebrat na svou poslední cestu, jeho meč je mu stále po boku. Kdo jiný, než jeho věrný společník by ho měl strážit před démony stejně, jako mu pomáhal při souboji se skutečnými nepřáteli na tomto světě.
Cennost japonských mečů však od prvopočátku určuje vysoká kvalita zpracování. Péče a kvalita, která je jim věnována dělá z této zbraně umělecké dílo. Když japonský válečník Hideyoshi Toyotomi v roce 1586 uzavřel mír s Tokugawou (Byl vedle Hidejošiho Tojotomi a Nobunagy Ody jednou ze tří nejvýznamnějších osobností japonské Éry válčících států (Sengoku džidai– wikipedia.org) přinesl na tento významný akt nádherný meč vyrobený mistrem Masumane, který byl ve svém oboru jeden z nejlepších. Ten na rozdíl od svého bratra své dílo neoznačoval svým jménem.
Technologie výroby samurajských mečů je tak vzácná, že se předávaly z generace na generaci, z otce na syna. Pouze však v ústní formě. Byla-li rukojeť nebo pochva opotřebována či poškozena mistr ji opravil. Právě tyto dvě části tvořili hlaví uměleckou tvář meče. Kovaly se i ze zlata nebo stříbra. Někdy byly dokonce vyřezány ze slonoviny jako některé japonské sochy. Nádherné exempláře jsou vystaveny v Tokugawa muzeu umění v městě Nagoya (Japonsko).
Mistři jako Masumane museli překonat několik nesnází spojených s výrobou čepele. Ostří muselo totiž vydržet i dlouhé souboje, aniž by se otupilo. Jenže jak to dokázat. Ocel je sice dostatečně tvrdá, ale křehká. Japonští řemeslníci tento problém vyřešili velmi důmyslným způsobem. Velká pružnost čepele s dobře brousitelným a zároveň odolným ostřím je výsledkem přítomnosti hamonu (zakalená část ostří) a jeho spojením s hřbetem čepel, která je vyrobena z měkké oceli.
Technologický postup výroby oceli je podrobně popsána na tomto blogu:
http://www.sauvagovi.estranky.cz/clanky/bojove-umeni/vyroba-katany
Když se zrodil nový samurajský meč, požehnal mu šintoistický kněz a obvyklé bylo i to, že mistr řemeslník prošel před samotnou výrobou duchovní očistou. Jak píše ve své knize Inazo Nitobe:
„Mistr výroby samurajských mečů nebyl jen pouhý řemeslník, ale umělec a jeho dílna svatyně. Každý den začínal modlitbou a očistou, tak pronikla část jeho duše do výroby meče.“
Nejslavnější éra samurajských mečů začíná ve 13. století a končí o čtyři sta let později. V tomto období dosáhly takové slávy, jako díla od umělců takových jmen jako byl Raphael, Michelangelo nebo Leonardo da Vinci.
Samurajově duši však byla blíže wakizashi než samotná katana (meč), která se používá při hara-kiri.
Podobnou zbraní jako katana byla tachi- nádherná ceremoniální zbraň, která vznikla ve stejné éře.
verze pro tiskPřidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na detektory-tesoro.cz uživatelský účet, zaregistrujte se. Registrace je bezplatná a k ničemu vás nezavazuje.
Cena s DPH: 2900 Kč
» 