Detektor kovu TesoroLoď s trefným jménem Lucky
„Zatímco jsme za pomoci odborných konstruktérů vytahovali loď, ozývala se i zde, jako na každém archeologickém výzkumu, již známá otázka.: Už jste našli zlato? A jediná odpověď, kterou dostávají je: ne. V tomto případě byla však pravděpodobnost takového nálezu opravdu vysoká. A také že ano. Našli jsme naše šťastné mince.
Co je šťastná mince? Od druhého století před Kristem, nedlouho po té, co začali Římané s těžbou rudy, stavitelé lodí využívali těchto „mincí“ ke stavbě lodí. Tato tradice přetrvala do dnes. Ve skutečnosti, jsou americké lodě vyrobené v New Yorku postaveny z oceli, která byla získána ze zbytků World Trade Centra. Tento postup byl u Římanů dán náboženskými zvyky. Nyní je tato tradice zárukou štěstí.
To, co jsme během prvních pěti dnů nalezli, bylo vykopáno. Nicméně, převratný objev učinil až správce lodi, během čištění paluby. Nejdříve jsme si mysleli, že pracujeme na přídi. Nebylo tomu tak. Po bližším průzkumu jsme zjistili, že stojíme na zádi. Vše poukazovalo na to, že se jedná o veslici, která se mohla plavit jen nedaleko od pobřeží a pravděpodobně sloužila k obchodu.“
Co se týče tajemství lodi, odpovědi jsou nadcházející.
Po týdnu výzkumů se všichni, kdo měli povolení ke vstupu na palubu, vrátili do svých laboratoří k analyzování vzorků, aby prozkoumali:
- druh dřeva, z kterého byla vyhotovena paluba
- místo, odkud dřevo pochází
- rok jeho pokácení
- z ostatků červotoče, který byl nalezen ve dřevě, lze zjistit, kudy se loď plavila
Nichole předpokládá, že výzkum potrvá několik měsíců. Analýzou však její práce zdaleka nekončí. Musí stále bojovat proti přirozenému procesu rozkladu a zajistit, aby byla prkna zachována v dobrém stavu. Prkna musí být stále vlhká, neboť jejich vyschnutí by, i když jen na molekulární úrovni, zapříčinilo jejich rozklad.
 |
Aby se zabránilo rozpadu, musí být vodní lázeň bez přítomnosti mikroorganismů. Neboť hlavní důvod, proč byla zachována jen záď a příď zmizla, je zcela prostý. Záď byla pohřbena hluboko v bahně, kde nebyl přístupu kyslíku. Zde nemohli mikroby žijící ve dřevě přežít. Proto se soustředili na jinou, dostupnou stravu, kterou jim poskytla nechráněná příď.
Naštěstí bylo v nádržích dostatek kyslíku. Voda však byla pro jistotu ještě filtrována. Nehrozilo, že by dřevo v nádržích vyschlo. Absorbovalo všechnu vodu a zůstalo vlhké. Jediným problémem, se kterým se musí stále každý vodní archeolog potýkat, je sůl.
To však v našem případě mořské veslice nebyl problém. Sůl, která zůstává ve vodě rozpuštěná, nemá žádný negativní vliv na dřevo. Sůl však, jak všichni víme, krystalizuje. A tím roste. Což se znenadání ukázalo jako problém. Jediný krystal totiž po zvětšení dokáže potrhat buněčnou stěnu předmětu, na kterém se usadí a zanechá po sobě spoušť. A teď si přestavte, že zde krystalizují miliony molekul po stovky let. Každý z těchto krystalů zde napáchal nemalé škody.
Zeptali jsem se Nichole, co se jí připadalo na tomto projektu nejtěžší.
„Podle mě bylo velice komplikované pracovat s lodí v neobvyklých podmínkách a to na souši.“
verze pro tiskPřidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na detektory-tesoro.cz uživatelský účet, zaregistrujte se. Registrace je bezplatná a k ničemu vás nezavazuje.
Cena s DPH: 2640 Kč
» 